V polovině osmdesátých let zažila regulovaná česká kultura výjimečně mohutný festival mladých kapel: Rockfest v Paláci kultury, dnešním Kongresovém centru. Přes podezřelé místo a \"svazácké\" organizační jištění se tu představilo množství cenné hudby, často evidentně v opozici. Zazářila tu i čerstvá kapela Z kopce vedená - tehdy jednadvacetiletým - Petrem Vášou. Zatímco jiné kapely brněnské alternativní scény se inspirovaly minimalismem, nervní souhra Z kopce zněla jinak. Jako by si člověk sedal a zase nervózně vyskakoval z místa, těkal všemi směry. Do Petra Váši jako by probíjela jeho elektrická kytara. A všechna ta výbušnost vyprávěla o nudě a nicotě, která se člověka užuž chystá pohltit.Kavárny plné ekonomů\"Jde to všechno nějak z kopce,\" třeští Petr Váša v titulní písničce alba, které vyšlo v roce 1989. Ironické vymítání démonů ale probíhá ve vlastních řadách: kapelou jako by lomcovala neuróza z toho, že člověk zapomíná, co chce a kam směřuje. Přitom \"všude se hledá smysl života\", což může být další marná křeč: \"Kavárny jsou přeplněné filozofy ekonomy / Politiky bojovníky za svobodu svobodnými matkami...\" Váša probírá bolestínství, slabost a útěky dospívajících mladých Wertherů. Na druhé straně alba, s hrůzně komickými figurami vojáků a učitelů, už ale dopovídá, co předtím naznačil. Zachází o krok dál a ukazuje kořeny světa, v němž mladý člověk řeší dilema, \"kterou píšťalku si vybrat a co na ni pískat\". Jistěže to byl výsměch tehdejší společnosti bez perspektiv - ale i dnes lze Z kopce poslouchat jako zoufalý (i vtipný) řev na sebe sama, aby člověk nepodlehl poraženectví. Rock bývá obvykle vykládán jako paralela jednoduchých hnutí mysli. Vášovi s kapelou se oproti tomu podařilo spojit elektrizující energii s jemnými nuancemi pocitů: zmatkem a tápáním, sebeuvědomováním, stupňováním nudy až k zbláznění, láskou, která z lyrického dojetí přechází v posedlost. \"Jdu a dávám pozor, abych nepochodoval,\" zpívali Z kopce; sám autor Váša si stejně tak bedlivě hlídal, aby nepsal podle pravděpodobných schémat. Když v rozhovoru říkal, že poslouchá Hendrixe a Stravinského, mohlo se to zdát jako atraktivní spojení notoricky známých jmen. Ale jak Jimi, tak Igor jsou v písních Z kopce nakonec dobře slyšet. V sehrané kapele byli všichni rovnocennými hlasy - bubeník Pavel Koudelka, baskytarista Pavel Žemla i houslista Vojtěch Kupčík.